Frida Kahlo. Viva la vida!

V letošním roce si připomínáme 70. výročí úmrtí mexické malířky Fridy Kahlo (6. července 1907 – 13. července 1954). Rychle listuji knihou Patti Smith Kniha dní a hledám, zda je součástí fotografického deníku i vzpomínka na Fridu. Patti ji věnovala dokonce dvoustranu a ke své fotografii Fridiných berlí připojila přiléhavou poznámku „Pod jejími kroky se třásla zem.“ V minulém roce jsem ve Varšavě navštívila Fridin dům La Casa Azul a viděla poprvé několik Fridiných maleb. Promítaný barevný film zachycoval pár letmých okamžiků ze života Fridy Kahlo, nikoliv Salmy Hayek jako Fridy Kahlo. Byl to silný moment, který znovu povzbudil moje přání vydat se opět na cestu do Mexika, byť by to byla cesta tvůrčí. Nebyl to sen. Replika Modrého domu byla totiž dočasně instalována společně s výstavou v královských zahradách Łazienki o prázdninách minulého roku.

Poslední obraz, který ještě před smrtí Frida Kahlo namalovala a který je považován za jakýsi testament Fridy, je zátiší s melouny opatřené španělským titulkem Viva la Vida!, v překladu Ať žije život! Titulek jsem si vypůjčila pro název výstavy připravené do veřejného prostoru k 70. výročí úmrtí Fridy Kahlo. Jedná se o již sedmý výstavní projekt Tvůrčí dílny znovuobjevených příběhů, kterou vedu v Přístavu 7 od roku 2021. Výstava vznikla se snahou připomenout osobitou a nepoddajnou ženu s akcentováním její nespoutané tvůrčí síly, vytrvalosti a houževnatosti navzdory fatální nepřízni osudu.

Výstava by mohla mít určitě ještě podtitul Tvůrčí dialogy o životě a bolesti. Velice dobře totiž vystihuje způsob, jakým se k Fridě Kahlo na výstavě vztahujeme. Artefakty, které vznikly, korespondují s osobním životem Fridy, jejím citlivým zájmem o tradiční mexickou kulturu a dědictví a se způsobem, jakým se celý život vyrovnávala s těžkým zraněním páteře. Dlouhodobé bolestivé následky autobusové nehody upoutávaly Fridu Kahlo opakovaně na nemocniční lůžko, kde však nepřestávala i nadále tvořit. Na plátna malovala portréty, vnitřní vize a zármutek. Sádrové korzety, které musela nosit celý život, výtvarně pojednávala. Frida si vedla deníky, pracovala s koláží a fotografiemi.

Projekt je rozčleněn do dvou samostatných tematických celků. První soubor byl instalován v menší vitrínce ve vestibulu metra Vltavská, zatímco druhý se představil ve Vitrínkách ve vestibulu metra Palmovka. Vernisáž měla proto netradiční podobu společné pouti z Holešovic na Palmovku. Těší mě, že slavnostní zahájení výstavy téměř narušilo podvečerní každodenní spěch uzavřený mezi stěny vestibulu metra. Těší mě, že jste v hojném počtu přišli podpořit autorky výstavy a že mezi Vámi byli i muži, byť byli zastoupeni skromně!

Úvodní část v dočasné vývěskové vitrínce ve vestibulu metra Vltavská se proměnila v inscenované představení, kde hlavní roli hráli nově vytvořené textilní loutky inspirované tradiční mexickou lidovou kulturou. Naše divadlo odkazuje na improvizované loutkové divadlo, jehož kulisy se pravidelně rozkládaly nad nemocničními lůžky, kde byla Frida v důsledku těžkého zranění páteře opakovaně upoutána. Jsou dochovány i černobílé fotografie zachycující improvizovanou divadelní stavbu nad lůžkem Fridy včetně krásných textilních loutek.

Druhá část projektu ve Vitrínkách ve vestibulu metra Palmovka prezentuje vyšívané tuniky, květinové čelenky a objekty inspirované tradiční mexickou lidovou kulturou a autoportréty Fridy. Frida Kahlo je proslulá zájmem o tradiční mexickou kulturu a citem pro lidový kroj. Frida sebevědomě nosila tradiční tehuánský kroj, ve kterém je zachycena na dobových fotografiích a autoportrétech. V tehuánském kroji přijíždí Frida Kahlo do Evropy a cestuje po Americe. Frida se ráda obklopovala květinami. Pečovala o zahradu Modrého domu. Květiny se symbolickými významy prostupují její malované portréty, autoportréty a zátiší. Vyšívané květy často doplňují tradiční mexické kroje. Květinové čelenky jsou známy z Fridiných portrétních fotografií. Mučenkový kvetoucí šlahoun z krepového papíru dodnes šplhá k nebesům její dřevěné postele. Do Vitrínky byly realizovány čtyři vyšívané tuniky inspirované střihem a vzory tradičních mexických tunik (huipil). Společně s květinovými čelenkami tvoří těžiště prezentovaného souboru. V prosklené vitríně na pozadí háčkovaného koberce rozehrává příběhy o životě a bolesti postava kostlivce z papírmaše, trnitý náhrdelník, drobný oltářek, věčné slunce z kynutého těsta a rozkvétající krepové květiny, které nikdy neuvadnou.

Loutky do divadla, tehuánské tuniky a květinové čelenky slavnostně vytvořily a vyšily: Jiřina Jeriová, Libuše Jezberová, Hana Krýdová, Eva Rejková, Ivana Slámová, Daniela Tužilová a Ludmila Vondrková

Frida Kahlo. Viva la Vida!
(Tvůrčí dílna znovuobjevených příběhů)
kurátorské a lektorské vedení: kosmo_nauty
Vitrínky na Palmovce a Vitrínka ve vestibulu metra Vltavská
Vernisáž projektu: 5. února 2024