Atlas ručních prací. Tvůrčí dialogy se školní výukou.

S odstupem času lze všechny události, příběhy a skutečnosti vidět z jiného úhlu. Některé detaily mohou být s odstupem času spatřeny mnohem precizněji. Některé podrobnosti mohou být zcela smazány a zapomenuty. Některé neznámé nebo tušené okolnosti mohou být pochopeny a zhodnoceny. Získat čas. Získat odstup. To je, oč tu běží. Teprve nyní – po třech letech – mám opravdu pocit, že se mohu alespoň trochu dotknout historie smíchovské budovy na adrese Na Bělidle č. 252/34. Čím více se na stránkách výročních zpráv přibližuji příběhům, tím více mne připoutává silnou osobní vazbou k tomuto místu paměť někdejší smíchovské školy. Možná mám v kapse pláště uschován zvláštní magnet, který zapomenuté příběhy přitahuje a dovoluje jim znovu promluvit. Ráda bych se se všemi studentkami, jejichž jména pročítám ve výročních zprávách, osobně setkala a zeptala se na jejich životní příběhy. Představuji si, že spolu usedneme ke stolu nad kávou v nové kavárně Stará škola v přízemí. Mám naději, že snad již na počátku příštího roku usednu ke kavárenskému stolku společně s Lenkou nad fotografiemi a pracemi Elišky Neužilové, která zde započala své studium v roce 1937.

Pokud se nyní ohlédnu v čase, vidím, jak se z malého sevřeného tvůrčího cyklu To je Smíchov! s rámcovým školním tématem Sešity vycizeloval za tři roky výstavní projekt, který nachází silnou zpětnou vazbu. Zatímco první výstava Sedimenty paměti č. 252/34 se soustředila na vzpomínky někdejších absolventů a absolventek školy, drobné příběhy a černobílé fotografické momentky, druhý výstavní projekt Atlas ručních prací. Tvůrčí dialogy se školní výukou interpretuje období působení Odborné školy pro ženská povolání (v budově sídlila v letech 1909 až 1951). Celý výstavní soubor je výstupem tematických tvůrčích dílen realizovaných Na Bělidle ve školním roce 2023/2024.

Určující tematickou linií výstavy Atlas ručních prací. Tvůrčí dialogy se školní výukou se staly dochované výroční zprávy, které zprostředkovávají strukturu meziválečné školní výuky Odborné školy pro ženská povolání. Těžištěm výuky byla v meziválečném období výuka ručních prací, zejména vyšívání, s důrazem na lidovou kulturu a lidový oděv. Vyšívané kroje a krojové součástky dominovaly pravidelným výstavám prací žákyň nejen ve školní budově, ale i na přehlídkách soudobého umění v Československu a zahraničí. Absolventky odborné školy uměly komponovat ornamentální lidové vzory, malovat na dřevo, vytvářet hračky a pracovat s kůží. Zájemcům škola poskytovala třeba speciální kurzy věnované textiliím, obnovování obnošeného materiálu a odpadovému textilu či knihařské kurzy. Právě tento okruh výuky pevně vymezil inspirační rámec pro realizaci jednotlivých artefaktů, které jsou zamýšleny ve smyslu tvůrčího dialogu s jejich historickou formou.
Centrálním bodem výstavy je oděvní kolekce zahrnující soubor smíchovských krojů, zástěrek a kimona. Smíchovský kroj je realizován jako prostorový - částečně papírový - objekt reflektující siluetu lidového oděvu s výraznými rukávky a vrstvenou krojovou sukní. Kimono na sebe upozorňuje tříbarevnou potištěnou plochou sešitou ze starých bavlněných prostírek. Papírové zástěrky nápaditě využily ornamentiku škrobových papírů. Lidová ornamentika je zastoupena souborem hraček: dřevěných malovaných panenek a kožených krojovaných figurek. Textilní panely s tematikou můr a motýlů pak zužitkovaly při práci starý textil a starožitné krajkové ubrusy.

Tvůrčí dialog s pamětí někdejší školní budovy je rozveden v obrazovém leporelu s kompletní abecedou, která byla realizována v technice koláže shodně jako obrazová leporela tematizující historii lokality ulice Na Bělidle. Zdá se, že technika koláže zejména ve variantě proláže a roláže – řečeno slovy básníka Jiřího Koláře – skutečně umožňuje v rozvinutí obrazových fragmentů symbolické i skutečné prolnutí minulosti s přítomností. Tvůrčí práce se starými smíchovskými fotografiemi, pohlednicemi, plány a mapami nabývá pod rukama autorek nových významů a plánů. Staré se prolíná s novým, historie s přítomným okamžikem, minulost se současností. Těším se na odkrytí nových vrstev paměti někdejší školní budovy, na rozpomínání se na zapomenuté příběhy a na nová inspirativní setkání s Vámi v příštím školním roce 2024/2025!

Děkujeme všem autorkám, které se na projektu se podílely: Zora Dobiášová, Jana Donátová, Magdalena Drnková, Jarmila Havelková, Pavla Hechtová, Eva Hrabcová, Ivana Charvátová, Jiřina Jeriová, Libuše Jezberová, Pavlína Jirková, Ivana Jones, Eva Kalinová, Ivana Kočová, Hana Krýdová, Věra Marková, Marie Medková, Jana Najbrtová, Jana Patrmanová, Daniela Peterová, Soňa Polnarová, Eva Rejková, Ivana Slámová, Jitka Smolíková, Ivana Sýkorová, Marie Táboříková, Jana Trněná, Lenka Tučková, Daniela Tužilová, Renata Válová, Ludmila Vondrková a Dagmar Zvoníčková

Atlas ručních prací. Tvůrčí dialogy se školní výukou
kurátorské a lektorské vedení: kosmo_nauty
Centrum Elpida, Na Bělidle 34/252, Praha 5
vernisáž 25. září 2024 v 17 hodin; 26. září 2024 – 31. ledna 2025