Květy trpělivosti

Čtvrtý cyklus tvůrčích dílen, které se soustředěně věnují mapování paměti smíchovské budovy Na Bělidle č. 252/34, plynul ve specifickém rytmu. Celý školní rok jsme se mohly věnovat barvení textilu a vyzkoušet si nejen různé postupy vytváření rezervy, ale i barviva odlišného původu. Tematika tvůrčího cyklu reflektuje speciální kurzy Odborné školy pro ženská povolání (sídlila v budově v letech 1909 až 1951) s orientací na barvení a batikování textilu. Od počátku jsme pracovaly se starožitným bavlněným textilem se záměrem připravit soubor autorského prostírání, krojovou sukni a kimono, závěsné textilní panely a závěsy. Odlišné postupy vytváření rezervy, která zamezuje pronikání barvy do určité oblasti látky, osobitě podpořily zpracování starožitných textilií. U závěsných barvených panelů jsme citlivě navázaly i jemnou výšivkou.

Úvodní setkání se věnovala tradičnímu japonskému způsobu barvení látek shibori (shiboru: jap. stlačit, kroutit, stisknout), které – jak naznačuje etymologie slova - spočívá ve vzorování textilu jeho skládáním, kroucením, mačkáním, vázáním nebo prošíváním. Sofistikovaným způsobem tak vznikají variace jedinečných obrazců, pravidelné i nepravidelné tvary. S vědomým odkazem na japonskou tradici barvení indigem byla redukována barevnost významné části smíchovské metráže na odstíny modré. Rozsáhlý textilní materiál jsme připravily díky možnostem skládané batiky, která není oproti šité batice tak časově náročná. Měsíční frekvence společných tvůrčích setkání udávala pravidelný rytmus mezi přípravou textilií a rezervy, barvením a očekáváním barevných odstínů a vzorování. Výjimečné bylo zářijové navazující setkání ve vnitrobloku, kdy jsme společně rozkládaly nabarvené textilní špalíčky a obdivovaly krásné vzory a nekonečné variace základních geometrických tvarů. Tento soubor se stal jedinečným materiálem pro kimono, které vzniká ve spolupráci s Ateliérem textilní tvorby pod vedením Kateřiny Marvalové. Kimono se stane výrazným prvkem připravované podzimní výstavy Neviditelná vlákna.

Tradice vyvazované a šité batiky je charakteristická nejen pro Japonsko. V odlišné podobě se s ní setkáváme dokonce u českých a moravských lidových krojů. Touto technikou byly zdobeny části krojových zástěr a sukní, které byly i v evropském prostředí barveny indigem. Obě techniky budou zastoupeny na připravované krojové sukni pojaté jako prostorový textilní objekt.

Mám radost, že se podařilo zrealizovat náročnější projekt věnovaný tradičnímu modrotisku. V případě modrotisku se textilie potiskne v místech, která mají zůstat bílá. Princip reservážní malby tedy spočívá v nanesení tiskařské reservy (tzv. papu), která při následném barvení zabrání barvě v přístupu k vláknu. Předem jsme v ateliéru připravily na bavlněné plátno ornamentální vzory pomocí štětců a razítek. Na dvou setkáních jsme společně nachystaly dvojici tkanin v celkové délce 15 metrů. Inspiraci pro vzory jsme hledaly u starých modrotiskových forem. Charakteristickými motivy, které se ve variantách obměňují, se staly tečky, shluky puntíků, kruhy, vlnovky a drobné květiny a lístky na stvolech. Následné zabarvení textilu indigovou barvou bylo zadáno přímo do nejstarší modrotiskové dílny rodiny Danzingerových v Olešnici na Moravě. Pevně věřím, že se podaří uskutečnit prostorovou instalaci modrotisku nad schodištěm ve třetím patře.

Součástí tvůrčího cyklu byla samozřejmě i vosková batika s příznačnými jemnými žilkami vzniklými zlámáním vrstvy vosku (rezervy). Určujícím motivem těchto tkanin se staly kapky vosku, které se záhy mohly proměnit v kapky deště, drobné krůpěje, hvězdné nebe nebo rostlinné stvoly. Specifickou oranžovo-červenou barevnost závěsných batikovaných panelů usměrnila barvící lázeň z mořeny barvířské (Rubia tinctorum).

Závěrečné setkání bylo věnováno specifické formě přírodního barvení, tzv. ekoprintu, kdy se barvivo z rostlin přenáší na látku napařováním nebo varem. Přímý tisk rostlinami na textil zachovává na látce tvar a podobu květů a listů. Tvůrčí proces je vždy určitým experimentem. Každý tisk je totiž unikátní barevnou škálou a texturou, která závisí na druhu rostliny, typu mořidla, kvalitě textilu, délce napařování, ale i na roční době a lokalitě sběru rostlin. Společně jsme touto technikou připravily kolekci autorského prostírání. Jednotícím motivem kolekce je výběr rostlin (ostružina, thuje, eukalyptus, cibule, třezalka, modřenec a mořena) a specifická barevnost umocněná železitým mořidlem.

Nyní se mohu poohlédnout zpět v čase a zdůraznit trpělivost, s jakou celý textilní soubor vznikal. Tento proces však ještě není zcela ukončen, neboť některé nabarvené tkaniny čekají na finální kompletaci a patchworkové sešití. Moje představa začíná postupně nabývat zřetelných kontur a smíchovská metráž získává pevné obrysy a tvary. Trpělivě čekáme na první zářijové týdny, kdy budeme moci všechen textil instalovat v prostorách někdejší školy a svěřit mu neviditelný příběh, který je úzce svázán se zdejší smíchovskou lokalitou Na Bělidle. Výstava bude poctou textilu a vodě.