V posledních měsících se na tvůrčích dílnách dostává výrazněji ke slovu papír. Papír nemusí být jen prázdnou čtvrtkou na kreslení. Papír má různé barvy, vzory, strukturu a stáří. Papír může mít i speciální vlastnosti. Určitě znáte krepový papír. Možná jste se někdy setkali s plástvovým papírem. Papírové jsou ručně vystřihávané koláže nebo vyšívané pohlednice. Z papíru mohou být loutky a panenky nebo rafinované skvosty pro přátele a blízké. Z barevných papírů se tradičně vyráběly vánoční ozdoby.
K formátu pohlednic se stále vracím. Uchovávají vzpomínku na místa, která jsou pro nás vzácná a milá. Můžeme tak navázat blízký vztah s pamětí a historií místa. Dlouhodobě mě zajímají především netradiční formáty pohlednic. Unikátním suvenýrem se staly od počátku 20. století vyšívané pohlednice vydávané ve Španělsku, Itálii, Řecku, Francii a Portugalsku. Oblíbeným námětem byly ještě v 80. letech minulého století vyšívané krojované postavy z jednotlivých regionů produkované v celých pohlednicových sériích. Jednu z krojovaných italských žen, konkrétně Benátčanku, jsme si také zkusily na tvůrčí dílně vyšít. Kombinovaly jsme ruční výšivku a textilní aplikaci. Každá z autorek zdůraznila jemnou výšivkou odlišné detaily shodné italské předlohy. K Itálii jsem se ještě vrátila v prosincové dílně, kde jsme se inspirovaly zasněnými loutkami andělů. Oblékané loutky andělů vznikaly v 17. a 18. století v prostředí benátských ženských klášterů. Tyto křehké artefakty jsou především z papíru (kartonu) a rafinovaně kombinují malbu, textilní aplikaci a výšivku.
Prostorovou práci s papírem jsme si vyzkoušely na příkladu papírových panenek české malířky, ilustrátorky a designérky Minky Podhajské (1881-1963), která s oblibou využívala pro hračky, loutky a objekty netypické materiály (papír, příze, juta) a kombinované techniky. Podhajská ráda experimentovala s jejich strukturou a formou, a proto se k její práci stále vracím. Stojící papírové panenky skládané z několika vrstev různobarevných papírů pracují s výraznou siluetou postav a prostorovou kompozicí.
Vystřihávané příběhy z papíru jsme s nadšením objevovaly u dánského spisovatele Hanse Christiana Andersena (1805-1875), který se celý život věnoval obrazovým vystřihovánkám - pohádkám. Vystřihávané pohádky Andersen chápal jako umění blízké poezii. Tomuto umění se naučil pravděpodobně od svého otce, který byl v dánském Odense proslulý vytvářením tradičních vystřihávaných ozdobných listů spojených s hádankou. Malé papírové skvosty vystřihoval pro své přátele. Na dílně jsme pracovaly s pečlivě připraveným obrazovým materiálem a koláží, kterou jsme převáděly do zdvojené jednobarevné siluety. Finální vystřižené abstrahované obrazce mnohdy překvapivě a neočekávaně rozvíjely a doplňovaly náš počáteční kolážovaný příběh. Ráda si zpětně opakovaně prohlížím fotografie z této dílny a obdivuji obraznost vystřihávaných siluetových pohádek.
Na téma efemérních papírových skvostů pro blízké a přátele jsem navázala dílnou Srdce na dlani, která vycházela z tradice specifických amerických přání z 19. století. Hravě jsme pracovaly s motivem ruky a srdce a jejich symbolickým významem ve smyslu přátelství, lásky a osudu. Obdivovaly jsme možnosti a variabilitu prolínání barevných papírů. Experimentálně jsme využily paralelní prostřihávání vrstev barevných papírů a jejich strukturované proplétání. Postup oslovil autorky zejména výrazovou jednoduchostí a proměnlivostí průpletů. K této technice jsme se proto vrátila i v jedné navazující kolážové dílně, kde jsme ovšem pracovaly s obrazovým materiálem.