Umět zahlédnout obyčejné věci kolem sebe

Umět zahlédnout (zdánlivě) obyčejné věci kolem sebe. To byl dar japonské textilní výtvarnice Ayako Miyawaki (1905-1995), která se k soustředěné tvůrčí činnosti dostala až ve čtyřiceti letech po skončení druhé světové války. Naproti běžné praxi přejímání a kopírování vzorů se Miyawaki rozhodla pro vytváření vlastních textilních návrhů. Její náměty byly inspirovány obyčejnými předměty z každodenního života (ovoce, zelenina, ryby, rostliny a květiny z její zahrady). V letošním roce si připomínáme dokonce trojité kulaté výročí, 120 let od jejího narození, 80 let od počátku její textilní tvorby a 30 let od jejího úmrtí. Obdivuji její citlivost a intuitivní přístup ve výběru a interpretaci textilních vzorů a materiálů. Spojuje nás určitá posedlost ve sbírání starožitného textilu. Ráda bych se zúčastnila některého z rodinných setkání v pokoji, kde tvořila a pravidelně každý den prezentovala na zdi novou vyšívanou tapiserii. Textilní soubory Ayako Miyawaki jsem vybrala jako netradiční inspiraci pro listopadové tvůrčí setkání. Vznikly krásné textilní práce interpretující třeba vzpomínku na přípravu nedělního oběda, portrét juky, řez cibulí a kiwi. Jako předloha pro jablko posloužila skvěle (později snězená) svačina.