Antistres... aneb maratón na Bělidlo

Můj zážitek z Elpidy na Bělidle z 20. října 2021

Dnes je krásný podzimní, slunečný den. Přesto, že je již polovina října, a na říjnové počasí nebyly prognózy příliš příznivé, zatím se nám tento měsíc vydařil. Několik dnů sice předvedl, jak bude blížící se zima vypadat, ale potom se umoudřil a teď nás obdařuje počasím babího léta.

Jdu na výuku o počítačových datech a WIFI do Elpidy, nově nastěhované na Smíchov do ulice Na Bělidle. Ještě jsem tam nebyla. Jak na potvoru jsem zaspala, „to mi ten den nezačíná dobře." Musím udělat potřebné ranní každodenní činnosti a uvařit rýži, abych se mohla ještě předem naobědvat. Hodiny neúprosně letí!

Vyrazila jsem z domu o 1/4 hodiny později, než jsem chtěla. Cestou nepočítaná zdržení. Autobus mi ujel „před nosem", další až za čtvrt hodiny. Na Metro čekám též dlouho. „Když smůla, tak smůla. Ještě se to říká jinak. Nervozita stoupá!!

U Anděla jsem 5 minut před začátkem kurzu. Ulici jsem našla hned, teď už běžím. Číslo 36 - fajn. Vběhnu do pro mě neznámé budovy. Cedule mě navedly - Elpida - kavárna, kde jsem od slečny dostala informaci, že učebny jsou ve 3. patře a kudy na výtah. Ve 3 poschodí jsou učebny A, B, C, D, E,F - otevřu A - tam francouzština, v B si cosi povídají u stolu, v C se cvičí. Zmocní se mě panika. Čas utíká a já učebnu nenacházím, jenom jsem získala informaci, že jediný kdo něco ví je v recepci. Další dveře už se bojím otvírat. „Kde může být ta recepce?" Jdu po patrech dolů a prohlížím vizitky na dveřích. Míjím různé instituce, které s Elpidou nemají nic společného jako např. Českou ornitologickou společnost aj.

Vejdu znovu v přízemí do kavárny a dovídám se, že se ona tajná neoznačená recepce skrývá pod názvem kavárna. „Ouha, můj kurz už běží půl hodiny a byl v Ečku, za 30 minut končí, takže dnes vše ztraceno." Většinu času jsem proběhala po domě. Sice pohyb je také zdravý, ale vědomosti o počítačových datech jsem z toho bohužel nezískala. Mezi další přednáškou, na kterou jsem tam ještě dnes přihlášena, mám víc jak hodinu času. V objektu jsem objevila klidný dvůr se stoly a židlemi a tak si tu sedím na sluníčku, píšu tento fejeton a říkám si, jak je dobře, že druhá akce, kterou za chvíli absolvuji je s tématem „Jak se nejlépe vyrovnávat se stresem a zvládat úzkostné poruchy". Dobře jsem zvolila, jako kdybych v době, kdy jsem se přihlašovala, tušila, že tuto kombinaci budu dnes obzvlášť potřebovat."

OLGA